Válečná daň jako horké téma. Komu hrozí?

Zavedení tzv. válečné daně je poslední dobou horkým tématem české politické scény. Vláda by její pomocí ráda zalepila velkou díru ve státní rozpočtu, způsobenou světovou krizí v důsledku Rusko – ukrajinského válečného konfliktu.  

Přestože Ruská federace zahájila útok na Ukrajinu již závěrem února letošního roku, dopady této války na ekonomiku zejména v Evropských zemích udeří plnou silou teprve s příchodem chladných dní. Válkou roztočená spirála inflace a vyvolaná energetická krize proto již nyní zvyšují ceny plynu a elektřiny natolik (skokový nárůst zdražení se projevil zejména v průběhu srpna), že v některých firmách hrozí nutnost propouštět. Výrazné šetření na energiích se nevyhne ani domácnostem. U bankovního a energetického sektoru se ale naopak očekává masívní nárůst zisků. Již během prvního pololetí oznámila například Komerční banka meziroční nárůst čistého zisku o 60%, (což představuje okolo 8,5 miliardy korun). U České spořitelny to představovalo 67% (11 miliard korun) a u Reiffeisenbank 78% (více než 3 miliardy). Čistý zisk Moneta Money Bank vzrostl dokonce o 101% (byť jde “jen“ o 2,8 miliardy korun). Energetická skupina ČEZ mohla na konci prvního pololetí vykázat čistý zisk 33,6 miliardy korun (tedy meziročně o 32 miliard korun vyšší). Otazníky se objevily i nad možnými zisky výrobců a distributorů pohonných hmot.

Vládní strany začaly poměrně brzy diskutovat o zvláštní dani, která by cílila zejména na tzv. neočekávané či mimořádné zisky. Zpočátku se hovořilo o tzv. sektorové dani, zaměřené na určitý ekonomický sektor (jako bankovnictví a energetika). K podobnému kroku se vláda může uchýlit v čase nestandartního stavu ekonomiky, jako je ten vyvolaný stávající světovou krizí. Stát by mohl na takové dani vybrat až několik desítek miliard korun. Šlo by však o mimořádné a časově omezené opatření.

Někteří analytici se netajili názorem, že snahu státu získat peníze právě od bankovního a energetického sektoru považují za jedno z nejhorších řešení. Někteří tuto daň nazvali dokonce ekonomickým nesmyslem, který nevyřeší problém českých veřejných financí a mohl by zasáhnout peněženky koncových zákazníků. S určitými výhradami by podle těchto analytiků bylo možné diskutovat spíše o dočasné dani z nadměrných zisků, která by s výhradami mohla být akceptována (tj. měla by se týkat těch podnikatelů a firem, kteří nevygenerovali zisk dobrým podnikatelským záměrem a pílí, ale tzv. jim jej „přinesl vítr“ – proto angličtina používá termín „windfall tax“).

Během ožehavých diskusí se později začalo hovořit spíše o tzv. válečné dani (jako určité formě sektorové daně), která by měla České republice (vedle úsporných opatření a dividend státních podniků) přinést finance k zajištění úsporných opatření, tedy hlavně tzv. zastropování cen energií. Válečná daň z mimořádných zisků by mohla vynést 50 až 60 miliard korun. Koho se tato daň týká? I když přesné parametry nové daně zatím nejsou známy, pravděpodobně by šlo o tři pásma se sazbami ve výši 40, 50 a 60 % po odečtení průměrného ročního zisku daněných firem za posledních 5 let. Cílila by na bankovní a energetický sektor i distributory pohonných hmot. Má jít o dočasnou daň, u které by byl do zákona zanesen také pevný konec jejího zavedení. Vybírat by se mohla již od 1. ledna 2023.